Slévárna a modelárna Nové Ransko, s.r.o.

Česky English Deutsch

Historie a tradice

Slévárna a modelárna Nové Ransko, s.r.o.

Historie železářského podnikání v regionu Ždírec nad Doubravou - Nové Ransko

Osada Ransko se poprvé písemně připomíná již v 11. století. První písemná zmínka o železářském hamru v dnešním Starém Ransku je z roku 1480, kdy jej vlastnili hamerníci Jakub a jeho bratranec Petr. V první polovině 17. století, v roce 1636, však byla pec v Ransku již pouze v dědičném nájmu.

Od poloviny roku 1669 huť Ferdinand z Dietrichštejna, přibližně po roce byla uvedena do provozu dřevouhelná vysoká pec. Surové železo z ranské vysoké pece bylo již tehdy zkujňováno v místním hamru. Produkce surového i kujného železa ranských železáren rostla a v letech 1690 až 1740.

V roce 1846 bylo v Ransku v provozu 17 kujnicích výhní s hamerskými kladivy a dvě vysoké pece a v roce 1847 přibyla třetí. Kuplovny v ranské slévárně pracovaly od roku 1807, kdy byly instalovány již dvě pece dle štýrského vzoru. Za prvotřídní a kvalitní výrobky získaly ranské železárny v té době řadu ocenění. Například roku 1837 na výstavě v Praze stříbrnou medaili, roku 1855 tamtéž na živnostenské výstavě zlatou medaili a v tomtéž roce na průmyslové výstavě v Mnichově čestné ocenění.

Druhá polovina 19. století znamenala zásadní obrat ve vývoji železářství, a to nejen v oblasti Ranska, nýbrž v celé oblasti Vysočiny. Projevoval se nedostatek dřeva k výrobě dřevěného uhlí, jeho cena rychle rostla. Železnorudné doly v okolí Starého Ranska byly vyčerpány a její dovoz ze vzdálených lokalit také neúměrně zvyšoval výrobní náklady. Dále se projevoval také nedostatek vodní energie využívané k pohonu dmychadel a hamerských kladiv, což při nutnosti instalovat parní stroje k zajištění stálého výkonu vedlo k dalšímu zvýšení spotřeby paliva.

Pluto

Konkurenční hutní podniky na Ostravsku, Kladensku a Plzeňsku, které využívaly díky své blízkosti u nalezišť černého uhlí, minerální palivo ve vysokých pecích, kuplovnách a pudlovacích pecích a tím i možností užití nových metalurgických postupů (pudlování-1830, bessemerování-1865, thomasování-1869 a martinování-1878) drasticky snížily ceny železa na trhu. Přitom v ranské oblasti nebylo možno následkem absence minerálního paliva žádný z tehdy moderních metalurgických pochodů zavést. Velmi nepříznivě působilo chybějící železniční spojení, k jehož vybudování došlo až koncem 19. stol. a začátkem stol. 20., tj. až po zániku hutí (v roce 1877 vyhasly vysoké pece a podnik zanikl v roce 1882).

Pluto

Nové Ransko vzdálené od Starého Ranska cca 3km bylo významněji osídleno až za vlády Marie Terezie. V lokalitě, v níž se nachází Slévárna a modelárna byl původně hostinec, který koupil v roce 1885 Jan Pujman a téhož roku zahájil výstavbu první výrobní haly a začal s výrobou stacionárních spalovacích motorů. V roce 1912 byly v areálu již tři haly, čtvrtá byla postavena bezprostředně po 1. světové válce. Firma Jana Pujmana se vyvíjela velmi dynamicky, od 20. let vyráběla mobilní mlátičky, později také sekačky a začátkem 30. let vyvinula traktor (zajímavostí bylo gumové obutí všech čtyř kol). Po druhé světové válce se již nepodařilo realizovat nové investiční záměry. Dříve než se firma vzpamatovala z války, byly rodiny již synů zakladatele násilně vystěhovány v prosinci 1948 a podnik byl bezprostředně po té znárodněn.

Tovární značka Pluto

Původní firma Jan Pujman, továrna hospodářských strojů a slévárna Nové Ransko byla převzata národním podnikem Agrostroj a od roku 1949 Kovodělnými závody Chotěboř. Začátkem 50. let byly původní budovy spíše ničeny, strojírenská výroba byla zcela zrušena a od roku 1954, kdy byla převedena slévárenská výroba ze slévárny ve Starém Ransku se začalo konečně s rekonstrukcí budov. Do roku 1961 byla zrekonstruována budova slévárna šedé litiny a zavedeno i strojní formování, byla zavedena výroba odlitků ze slitin hliníku a mědi. Byla postavena nová budova modeláren s kancelářemi v prvním poschodí a skladem modelových zařízení ve druhém patře. V roce 1976 byla dokončena nová kotelna pro centrální vytápění. Koncem osmdesátých let provoz slévárna produkoval cca 4000t/rok odlitků z litiny s lupínkovým grafitem a 600t/rok odlitků ze slitin hliníku a mědi.

Současnost

Po roce 1989 se provoz slévárna stal závodem 06 Chotěbořských strojíren a byl zařazen do první vlny privatizace. V roce 1991 byla založena společnost s ručením omezeným, v říjnu 1992 se konečně podařilo dopracovat privatizační projekt a byla podepsána kupní smlouva s Fondem národního majetku. Dnem 1.11.1992 se společnost stala samostatným právním subjektem .

V první polovině 90. let bylo nezbytné naplnit kapacity dostatkem zakázek, dařilo se zajistit i exportní dodávky odlitků, zejména do německy mluvících zemí. Obrat postupně stoupal na cca 100 mil. Kč/rok.

Ve druhé polovině 90. let nastala stagnace a tato nepříznivá okolnost velmi ovlivnila další vývoj společnosti. Byla definována firemní strategie, zpočátku se velmi váhavě začaly připravovat investice. Teprve koncem 90. let se konečně začala měnit firemní kultura, investice se pečlivěji připravovaly.

Nárůst produkce nastal až začátkem 21. století, investice se staly samozřejmostí, export dosáhl téměř 50. Současný obrat dosahuje 250 mil. Kč s cca 250 zaměstnanci. Vyrábíme kusové až středně sériové zakázky z grafitických litin (více než 16% z litiny s kuličkovým grafitem) a ze slitin hliníku a mědi . Byly realizovány významné investice: tepelné zpracování odlitků, povrchové úpravy, obrábění odlitků na CNC strojích , zavedení výroby odlitků do samotuhnoucích směsí, realizována indukční tavírna pro výrobu odlitků z litiny s kuličkovým grafitem, strojní výroba jader, pracoviště tryskání odlitků ze slitin hliníku, jaderny a další.

Společnost se stará o vzdělávání zaměstnanců, zvyšování kvalifikace a podporuje studenty středních a vysokých škol. Spolupracuje s Českou slévárenskou společností, s inženýrskými ústavy vysokých škol, provádí vlastní vývoj .

Plány do dalších let

  • Zavedení nových procesů sekundární metalurgie ve slévárně grafitických litin s cílem zvýšit produkci velmi náročných odlitků z litiny s kuličkovým grafitem, výstavba nové haly slévárny slitin hliníku a mědi rozšíření obrobny a další.
  • Rozšíření integrovaného systému řízení o bezpečnost práce.
  • Pro dlouhodobou udržitelnost společnosti je neméně důležitý rozvoj partnerských vztahů s odběrateli našich výrobků, dodavateli surovin, dodavateli technologií.
  • Hodláme prohlubovat spolupráci s vysokými školami a rozvíjet vývoj .